Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
COLDCELL (možno psát i s mezerou), kapela ze švýcarské Basileje možná nepatří k nejzářivějším hvězdám na metalovém nebi, přesto - nebo možná právě proto - má jejich třetí dlouhohrající album "Those" rozhodně co nabídnout.
Sami o sobě mluví jako "švýcarsko-německo-islandském rock´n´rollu", web Encycloapaedia Metallum je strká do šuplíku s označením "black metal". Jisté je nakonec jenom jedno - styly nejsou pro tyhle Švýcary ničím, čím by se hodlali ve své tvorbě svazovat. Jejich nejnovější opus je temný a chladný jako ona buňka, kterou si vetli do názvu. Vznáší se mlžném oparu syrové atmosféry, která je vůči posluchači rozhodně velmi neúprosná a drtí jej všeobjímajícím pocitem bezútěšné beznaděje, z níž není úniku. Tam, kde mnozí jiní milovníci temnoty nakonec přeci jen ustoupí a posluchači nabídnou na konci alespoň záchvěv plamínku naděje, Švýcaři ze svých pozic neustupují. Když řezavá temnota, tak až do morku kostí a až do konce. Jediná naděje je konec. A ten veselý nebude.
COLDCELL ve své hudbě vrství blackmetalový vokál na doomové kytary, které těžce, jakoby až z pekelných hloubek tahaly své riffy. Každý úder bicích je temný tak, jak se neslýchá až tak často, v uších rezonuje, hraje až na podvědomé, fyzické vnímání zvuku. Až na jakousi dvojici meziher "Entity I" a II (hlavně svou délkou, jinak se vůbec nejedná o jakkoliv ošizené skladby) nejde délka skladeb pod pět minut, kapela má tak dostatek prostoru k budování atmosféry. Není potřeba nikam spěchat, do svých tenat posluchače omotávají velmi pomalu (byť ne vyloženě jako sludgeová bažina), o to systematičtěji a důkladněji. Vychutnávají si dlouhé vybrnkávané pasáže a ukolébávají posluchače jen proto, aby jej doslova vkopli do pekel s blackovým hromobitím ("Seize The Whole"), rozdrtí nás hutnou riffovou pasáží a pak nás dlouhé chvíle nechají naslouchat zoufalému křiku uvězněných duší či mantrického zpěvu. A kytara si brnká. Na nejvyšší míru působivé.
"Those" není jednoduchá deska. Názor se na ni utváří postupně. S přibývajícím množstvím poslechů se odrývají další a další vrstvy tohoto promyšleného díla. A ona promyšlenost se přenesla i do balení: Místo obligátního bookletu s texty máme v ruce trojici čtvercových karet s bezútěšnými kresbami umělce Maxime Taccardiho. A v přebalu je oválný otvor a nám se tak dostává do ruky možnost udělat si obal posle svých představ a nálady. A že ta nálada bude postupně temnět…
Bezútěšní COLDCELL se posluchači otevírají postupně, ale stojí to za to. Those je temná, atmosférická deska, která omotává a vtahuje do černého jícnu řezavé atmosféry.
9 / 10
Skladby
1. Growing Girth
2. Entity I
3. Seize The Whole
4. Tainted Thoughts
5. Sleep Of Reason
6. Entity II
7. Drought In The Heart
8. Heritage
Diskografie
Those (2017) Lowlife (2015) Generation Abomination (2013)
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.